Rozdíl mezi běžným sklem a křišťálem

Sklo je tavenina oxidu křemičitého, tedy písku, s alkalickou látkou jako tavidlem. Jako tavidlo se nejčastěji používaly natrolon a potaš.

Natrolon (hydroxid sodný) je soda s popelem z mořských řas. Potaš (uhličitan draselný) se získával vyluhováním dřevěného popela. Když sklo pocházelo z lesnatých oblastí, bylo nazelenalé díky použití potaše či draslíku. Sklo z pobřežních oblastí, např. z Benátek je většinou bezbarvé, neboť Italští skláři používali natrolon či soudu. Nejběžnější sklo používané v domácnosti je sklo draselné nebo sodné.

Uměle vytvořené křišťálové sklo nesmí být zaměňováno s přirozeným horským křišťálem stvořeným matkou přírodou (Horský křišťál byl např. v antických dobách využíván k výrobě šperků).
Člověkem vytvořené křišťálové sklo obsahuje olovo, které mění optické vlastnosti skla – zvyšuje jeho index lomu světla a zajišťuje tak předmětům zhotoveným z olovnatého křišťálu vysoký lesk.  Úžasné optické vlastnosti křišťálového skla jsou však vykoupeny vyšší křehkostí materiálu. Nejkvalitnější křišťálové sklo obsahuje ca 24-30 % olova a vyznačuje se kovovou barvou zvuku. Je-li křišťál dobře vybroušen, odráží všechny barvy světelného spektra a vytváří tak úžasný barevný duhový efekt.
Křišťálové olovnaté sklo se nejčastěji používá na výrobu křišťálových lustrů (křišťálových ověsů) a dekorativního nápojového skla.

Lustrové ověsy vyrobené z olovnatého křišťálového skla poznáte na první pohled podle výrazného třpytivého lesku.

Existuje mnoho dalších různých druhů skla. Barevné sklo vzniká např. přidáváním oxidů některých kovů do skloviny. Vrstvením různých barevných vrstev skel se vytvářejí působivé barevné efekty. Případně probrušování dvou barevných vrstev skla vzniká tzv. přejímaný křišťál.

Uranové a rubínové sklo

Povrchové a jiné zpracování skla
Sklo lze opracovávat mnoha způsoby. Při běžné teplotě lze leptat, leštit, brousit a opískovávat.
Při vysoké teplotě se dá různými způsoby tvarovat.
Původně bylo sklo tvarováno jen foukáním. Jde o náročný postup. Na počátku 19. století byly vyvinuty nové metody při výrobě skla – vyfukování do forem a strojové lisování. Tyto postupy umožnily masovou výrobu skla a učinily je dostupným pro každého.

Jak vyčistit křištálový lustr - čištění skleněných a křišťálových předmětů.
Sklo je křehké, proto je třeba s ním při čištění zacházet opatrně. Není vhodné otírat sklo, aniž bychom je umyli. Prach obsahuje ostré částečky, které mohou povrch skla poškrábat. Sklo nemyjeme horkou vodou. Náhlou změnou teploty může sklo prsknout. Vodu ze skla necháme okapat a až pak sklo leštíme utěrkou, nebo jelenicí.
Vysoké riziko poškrábání je např. při čištění ověsků křišťálových lustrů. Proto je vždy lépe použít mokrou metodu čistění před suchým otíráním zaprášených křišťálových dílů lustru.
Po opláchnutí křišťálových částí saponátovou vodou se doporučuje jemné leštění povrchů bavlněnou utěrkou, nebo jelenicí.
Pouze dobře vyčištěné a nepoškrábané křišťálové lustry mohou odrážet maximum světa, důvod proč tato svítidla dovedou tak úžasně zkrášlit interiér vašeho domu.

Pokud hledáte kvalitní chemický přípravek na mokré čištění křišťálových lustrů, pak doporučujeme použít např. sprej od firmy HAGERTY – přípravek Hagerty Crystal Clean.
Tento přípravek je pro použité materiály luxusních křišťálových svítidel (kov a sklo) neagresivní, lustry nijak nepoškozuje a umožňuje dosažení zářivé čistoty skleněných i kovových součástí i při pravidelně opakovaném víceletém mytí lustrů a broušeného křišťálového skla.

Vytvořeno 17. 4. 2015, platnost do 17. 4. 2025.